Bio-info

V různých rozhovorech říkáš, že tě už v 9 letech inspiroval pořad Jamieho Olivera. Co tě na něm tehdy tak uchvátilo?

To je pravda. Byl to asi první okamžik, kdy mě gastronomie nějak zaujala. Mladý, energií nabitý sympaťák za plotnou, který lidem ukazoval, že vaření je hlavně o zábavě a o radosti z vaření.

Mnozí tě označují právě za českého Jamieho; co máte společného a jaký je naopak mezi vámi rozdíl?

Rozhodně tím největším rozdílem je to, že on je profík s mnohaletou zkušeností a já jsem 17letý hošík, který sice už o vaření něco málo ví, ale ani zdaleka ne tolik jako on. Jamie cestuje po celém světě, získává informace o jednotlivých kuchyních přímo od tamějších obyvatel a setkává se s úplnou špičkou v oboru. Já sice už měl také možnost podívat se na spoustu míst a seznámit se se zajímavými lidmi, ale ten rozdíl je tam opravdu hodně znatelný. Jamie toho už také hodně dokázal – jeho kampaně, různé pořady a aktivity jsou podle mě velkým přínosem! Spousta lidí mluví o tom, jak je něco špatně, jak jsme obézní, nemocní, špatně jíme a neradi si připravujeme poctivé domácí jídlo, ale nic proto, aby se to změnilo, na rozdíl od Jamieho, nedělají. Jamie je pro mě inspirací také svým přístupem k vaření – rustikální styl, přirozenost a nápaditost jeho jídel mě prostě baví. No a právě asi to pojetí přípravy jídla spojené s pohodou v kuchyni je to, co mě a Jamieho nejvíce spojuje.

Jamie Oliver se proslavil mimo jiné také tím, že pomáhá v Británii a Spojených státech zlepšovat kvalitu školního stravování. Jak hodnotíš ty kvalitu školního stravování v České republice? Plánuješ se angažovat ve zlepšování veřejného stravování v Česku?

Jamie má svých kampaní opravdu mnoho, ale myslím si, že je to dobře, jelikož stále vzbuzuje zájem lidí o jídlo, diskuzi a rozruch. Už toho hodně dokázal a neskrývám, že je inspirací i pro mě. Nevím, zda bych se chtěl věnovat přímo aktivitám jako on, ale pokud se mi naskytne nějaká další příležitost, jak zlepšit gastronomickou situaci u nás, budu jedině rád. Asi před dvěma lety jsem už vedl takovou malou „kampaň“ za zlepšení stravování na naší škole a částečně se to snad, minimálně na čas, i povedlo.

Není tak úplně obvyklé, aby 17letý kluk (tehdy ti bylo ještě 16) napsal kuchařku. Proč ses rozhodl svoje recepty a myšlenky dát na papír?

V tomto věku se většina lidí zaměřuje na úplně jiné věci, kterým se samozřejmě věnuju i já, jelikož mimo vaření mám spoustu dalších aktivit. Ale zpátky ke kuchařce. Ten nápad se zrodil někdy ke konci roku 2010. Již dlouhou dobu si totiž uvědomuju, že spousta věcí týkajících se gastronomie v Česku funguje dost špatně, a s aktuální situací nejsem spokojen ani teď. Nepatřím ale k těm, co jen vše kritizují a nedělají nic pro zlepšení. Chtěl jsem tedy aspoň nějakým způsobem trochu přispět k tomu, aby se něco změnilo, a ukázat svým vrstevníkům, že na tom, udělat si fajn jídlo, není nic složitého. I já jsem dříve někdy chodil do fast foodu, kupoval polotovary a cpal do jídla chemická dochucovadla. Rozhodl jsem se to však změnit a myslím, že se mi to docela povedlo. Chci tedy ostatní přesvědčit, že když jsem to dokázal já, oni to zvládnou taky, a proto jsem napsal tuhle kuchařku.

Co by sis přál, aby se touto knihou změnilo?

Mým jediným přáním je, aby mladé lidi začalo vaření víc bavit, aby si čas strávený v kuchyni užili, ale stále přitom měli na paměti, že když nebudou vařit každý den, svět se nezboří. Chci jim gastronomii představit trochu jinou formou, a když to bude právě moje kuchařka, která jim chuť k vaření trochu dodá, a zkusí si podle ní i něco připravit, bude to super!

Českou gastronomii často kritizuješ. Co tě štve a co by se podle tebe mělo změnit, potažmo, co může každý z nás udělat proto, aby se něco změnilo?

I když se zdejší gastronomická situace zlepšuje, není podle mě zdaleka ideální. Takový názor však sdílím s mnoha dalšími. Mrzí mě, že česká kuchyně je na mnoha místech tak znehodnocovaná, že lidé upustili od tradic, které k ní patřily, a práci si ulehčují, jak jen to jde. Většina lidí má pod českou kuchyní zaregistrovaná jen jídla, jako je svíčková nebo knedlo-vepřo-zelo, přitom však existuje celá kupa dalších pokrmů, které do naší kuchyně výborně zapadají, jsou lehké a chutnají skvěle. Podle mě se za českou kuchyni dá označit vše, co se u nás vypěstuje nebo vyroste a co kuchař s ohledem na daný produkt připraví. Štve mě, že si nevážíme možností, které nám Česká republika dává, že to nejlepší, co vyprodukujeme, prodáváme levně do zahraničí a sami si kupujeme daleko horší a dražší výrobky z ciziny. Myslím si, že každý by podle svých možností měl začít u sebe a pokusit se nějakým způsobem pomoci tuhle situaci změnit. Měli bychom se vrátit k základům a vařit poctivé jídlo s ohledem na danou sezonu, a když nebudeme s něčím spokojeni, měli bychom se ozvat, protože jedině hlasitá nespokojenost donutí restauratéry, supermarkety nebo třeba výrobce masa něco změnit!

O návrat k poctivému jídlu, rozmanitosti a „jídlu z blízka“ se hlásí hnutí Slow Food. Je ti jeho filosofie sympatická?

Ano, tuhle filosofii mám moc rád a sám se jí snažím držet! Myslím, že je to skvělý nápad a přesně ukazuje, jak bychom ke stravování a přípravě jídla měli přistupovat.

K čemu bys přirovnal dobrou gastronomii?

Jídlo je něco, bez čeho bychom tu nebyli. Pro mě je to součást kultury stejně tak jako třeba koncerty nebo výstavy. Myslím si, že je důležité přemýšlet nad tím, co jíme, stejně tak jako přemýšlíme nad tím, na jaký koncert půjdeme.

Děkuji za rozhovor. Za Bio-info.cz se ptal Tom Václavík. Více se o kuchařce Škoda nevařit dočtete zde.