Bio-info

Po změně vládní garnitury se tedy očekávalo, že stát s tou „přírodou“ rychle něco udělá.  Byla to očekávání dost naivní, brzy se stalo prioritou budování tržní ekonomiky a zvyšování HDP.

Přes všechny obtíže se však, v devadesátých letech, v ochraně přírody mnohé dařilo. Tehdejší ministři životního prostředí byli většinou lidé, kteří se tématu věnovali celý život a měli tak respekt jak svých podporovatelů, tak i odpůrců. Hned po revoluci vznikla také řada ekologických nevládních organizací.

Tento trend vyvrcholil účastí Strany Zelených ve vládě.  Přes všechny chyby, které Zelení u moci udělali (a bylo jich více než dost) to byla doba, kdy ekologická témata byla v v prioritách vlády zatím nejvýše za posledních 20 let.

Pro ekologicky smýšlející skupiny obyvatel to bylo nadějné období. Většina z nich (včetně autora článku) tehdy podlehla dojmu, že se z Čechů a Moravanů stává vyspělý národ, který dbá na to, v jakém stavu nechá naší malou zemičku budoucím generacím. Dnes je ale jasné, že větší část českých voličů nevolí politiky pro jejich ekologický program, ale proto, že jsou buď noví a neokoukaní, anebo proto, že už jsou na ně zvyklí.

Za spoluvlády Zelených se pomyslné hodinové kyvadlo tedy posunulo na stranu ochrany přírody více, než si většinová veřejnost přála a představovala. S rozpadem modrozelené koaliční vlády tak již nic nebránilo tomu, aby se kyvadlo nezačalo posouvat zpět.  Pravicoví i levicoví politici velmi rychle zapomněli na svá předvolební hesla, kdy bojovali o těch několik procent naštvaných  voličů Zelených (vzpomeňme na hesla „Obnovíme zeleň“ „Zlepšíme ovzduší“ „Zeleň a nová hřiště pro děti“…)

Dalo se to čekat, ale asi jen málokdo předpokládal, že kyvadlo, tlačené co nejrychleji do protisměru, nabere takovou razanci. Dnes jsou zpět snahy o usnadnění kácení stromů kolem silnic a dalšího zastavování zbytků volných zelených ploch ve městech i zemědělské půdy. Jsme stále svědky všemožných snah o udržení monopolu energetických gigantů, již evergreenem je snaha o tichou likvidaci Národního parku Šumava pod heslem boje proti kůrovci.  Jsme opět svědky osočování ekologicky smýšlejících odborníků, občanských sdružení i obyčejných lidí, kteří si stále dovolují hájit své vědomosti a názory. Žhavou novinkou je čas veřejných výzev politiků, aby tato sdružení již nedostávala dotace a granty od státu. Začínáme si zvykat na rychle se střídající ministry životního prostředí, jejichž jedinou kvalifikací je stranická legitimace a snaha, tu se bít za český průmysl, tu naplnit stranickou kasu nebo měřit délku anglického trávníku. Nelze jistě nevzpomenout našeho současného prezidenta, který v posledních letech, jak se vytrácí zájem o jeho teorie ekonomické, pronáší neotřelé teorie na témata ekologická. Část obyvatel ho za to obdivuje a tak se nelze divit, že krajská zastupitelstva nechtějí zůstat pozadu. 

A tak třeba v regionech, stále se trápících s mnohokrát překračovanými limity škodlivin v ovzduší, podporují zastupitelé klidně prolomení limitů těžby uhlí a tím zbourání „svých“ obcí, nebo rozvoj takového průmyslu v regionu, který ovzduší ještě zhorší.

Je neodvratné, že hodinové kyvadlo nabere jednou zase opačný směr.  Naštěstí je tu zatím Evropská unie. U většiny současných politiků pomlouvaná a nenáviděná, ale velmi vyhledávaná, když jde o dotace.  EU, byť byrokratická, nerozhodná a pomalá, ještě stále dokáže brzdit většinu neotřelých nápadů našich volených zástupců, které nás táhnou spíše někam do Asie než do civilizované Evropy.

Doba otočení kyvadla tedy přijde.  My, kterým záleží na životním prostředí více než většině, bychom se do té doby neměli nechat odradit kampaněmi proti všemu ekologickému, ani ovlivnit různými studiemi, které vyznívají tak, jak potřebuje jejich plátce. Nezabývejme se ani  výkřiky pronášenými  v nezapomenutelných debatách, pod patronací našeho vševědoucího prezidenta, kde můžeme slýchat taková moudra jako „každý si může postavit  co chce, je to jen jeho věc zda bude pouštět teplo z okna“ „nakoupil jsem si neúsporné žárovky až do smrti“ nebo „zelené žabičky brzo vychcípají“  (ukázky z besedy o pasivních domech). Používejme raději svůj „selský“ rozum.

Nejsem věštec (ani prognostik jak se dnes módně říká) a nevím, kdy se dočkáme toho, že většina voličů vystaví politikům, kteří nejsou ochotní nebo schopní přemýšlet dále než jen na horizont svého volebního období, firmám a jednotlivcům drancujícím životní prostředí z lhostejnosti nebo pro maximalizaci svého zisku, červenou kartu.  Ta doba, kdy lidem bude záležet nejen na tom, aby měli práci a dostupné základní životní potřeby, ale i na tom, v jakém životním prostředí žijí oni a budou žít jejich děti, přijde – kyvadlo je neúprosné. 

Mysleme tedy zatím na to kyvadlo a dělejme to, co si myslíme, že je správné. Zabroukejme si k tomu třeba píseň Jarka Nohavici „Všechno už tu jednou bylo a zase bude“. Nezbývá než doufat, že se toho dožije ještě naše generace. Fajn je, že to každý z nás může více či méně ovlivnit..

Petr Dobrý, Zelená domácnost.com