Bio-info

Jak také podporovat sektor ekologického zemědělství?

Deset odpovědí s oporou o studii iniciativ zemědělců, prodávajících společně, realizovanou v rámci výzkumného projektu financovaného EU „Encouraging Collective Farmers Marketing Initiatives: COFAMI".

Současné globalizační tendence ve spojení s koncentrací produkčních a zpracovatelských kapacit vytvářejí prostředí, ve kterém roste ekonomický tlak na jednotlivé zemědělce i celé venkovské regiony. Obecně platí, že v tomto prostředí má samotný zemědělec (ať působící jako konvenční nebo ekologický) pouze minimální šanci moci vyjednávat z rovnocenné pozice o podmínkách spolupráce s ostatními obchodními partnery. Kolektivní iniciativy zemědělců (COFAMI) mají potenciál tuto nevýhodnou pozici zlepšit, a tak pozitivně ovlivnit příjem a zaměstnanost ve venkovských lokalitách. Následující výčet deseti bodů uvádí specifická doporučení, jak efektivně podporovat kolektivní jednání zemědělců (včetně těch hospodařících ekologicky). Uvedená doporučení vycházejí z 18 hloubkových případových studií, které byly realizovány v deseti různých evropských zemích v rámci výzkumného projektu COFAMI (z nich bylo 6 spojeno s ekologickým zemědělstvím).

1.       Současné národní politiky v severní a západní Evropě se až doposud zaměřovaly především na tradiční model racionalizovaných moderních farem. Podpora alternativním formám produkce potravin, kam patří i ekologické zemědělství, a produkčních řetězců s vysokou přidanou hodnotou (včetně biopotravin) je nedostatečná. Ve většině zemích střední a východní Evropy je přístup k podpoře menších sdružení a regionálních iniciativ (usilujících např. o společnou značku pro své lokální produkty) příliš obtížný. Zemědělci navíc mají velice malou důvěru ve fungování čehokoliv kolektivního, resp. „družstevního". Jakákoliv podpora společných iniciativ je klíčová zejména v počátečních období vznikajících sdružení.

2.       Hlavní podpora současných sdružení zemědělců směřuje především do oblasti financování jejich činnosti, školení (příp. konzultací) a dále právních záležitostí. Existující podpora obecně přehlíží význam vztahů s veřejností (public relations), který je přitom například u ekologických zemědělců podstatný vzhledem k utváření důvěry v jejich produkty.

3.       Finanční podpora je obecně chápána jako klíčová a může nabývat různých forem. Tuto podporu je účelné realizovat prostřednictvím společného financování (co-financing). Tento přístup vhodně zajišťuje plnění závazků členů sdružení. Činnost sdružení je důležité vždy vidět a podporovat v delším časovém období.

4.       V mnoha případech se ukazuje, že přístup k podpoře je příliš svázán s podmínkou předchozích zkušeností. Obecně je třeba rozšířit počet opatření, která se zaměřují nejen na individuální zemědělce, ale právě na skupiny farmářů. Typickým (a vhodným příkladem) příkladem jsou sítě nekonvenční produkce potravin, které podporují produkci veřejných statků ve spojení s životním prostředím a v nichž má ekologické zemědělství své významné místo.

5.       Vztahy s veřejností by měly být podporovány zvláštními opatřeními. Rozšíření nejrůznějších značek (log) jinak působí kontraproduktivně (včetně různých certifikačních a dalších značek pro produkty z ekologického zemědělství). Mohou spotřebitele mást a snižovat jejich citlivost rozlišovat specifické vlastnosti produktů. Kolektivní iniciativy zemědělců je třeba budovat s oporou o již existující značky a systémy značení. Efektivní používání regionálních značek, potažmo marketing těchto produktů, může být velmi výrazně zvýšen vhodným institucionálním rámcem, odpovídajícím způsobem nastavenými pravidly.

6.       Vědění a znalosti mají velice důležitou roli, která ještě stoupá v případě specifických produktů, jako jsou například ekologické potraviny. Vhodné je přitom rozlišovat podporu týkající se konkrétních opatření na školení či konzultace od podpory zaměřené na dlouhodobou výměnu a vytváření informací v rámci celého procesu učení. Otázky týkající se organizace a časové náročnosti těchto procesů jsou přitom často podceňovány. Důležitý je především „trénink" vedoucích členů sdružení zemědělců prodávajících společně z hlediska manažerských schopností, „měkkých" podnikatelských dovedností, stejně tak jako jejich příprava ve strategickém managementu. Podpora těchto okolností by měla obsahovat také snahu o předávání „nejlepších" osvědčených postupů dalším skupinám.

7.       Poskytované poradenství by mělo mít schopnost přestoupit úzký rámec vymezený otázkami produkce a hospodaření. Navzdory tomu, že tyto otázky nejsou v rámci současné podpory dostatečně adresovány, doplňkem poradenství by měla být pomoc týkající se efektivního řízení a marketingu, neboť manažerská činnost a „podnikatelské" schopnosti jsou přímo spojené s úspěšným zpracováním a marketingem kvalitních produktů.

8.       Pro zvětšení manévrovacího prostoru sdružení zemědělců prodávajících společně je třeba, aby veřejný sektor dokázal lépe a především flexibilněji nastavovat technické a právní podmínky pro činnost těchto sdružení. Pouze na tomto základě je totiž možné zvýšit - či alespoň přestat bránit - inovativním a experimentálním přístupům. Restriktivní opatření v rámci produkce a zpracování potravin (včetně nároků na zpracování biopotravin) představují překážku rozvoje iniciativ farmářů (zejména v rámci střední a východní Evropy).

9.       Návrhy na nová či rozšiřující opatření podpory se týkají především vnitřní organizace těchto iniciativ zemědělců, kolektivního jednání, finanční podpory, vztahů s veřejností a procesů učení.

10.   Efektivita vynaložené podpory je podmíněna její diferenciací. Pomoc je nutná zejména v prvé fázi existence sdružení, kdy jsou nejvíce „zranitelná". Existující opatření by měla být lépe koordinována tak, aby nedocházelo k nesouladům mezi dostupností podpory na národní úrovni. Zároveň je třeba, aby daná opatření byla více svázána s konkrétními potřebami. Zvláštní podpora mezi malými sdruženími by měla plynout k iniciativám v rámci ekologického zemědělství. Dobře zacílená podpora poskytnutá v úvodní etapě vývoje se ukazuje být mnohem efektivnější než podpora v pozdějších fázích. Oproti tomu jiné druhy podpory, jako např. povolení výjimky v rámci určité produkce potravin, se ukazují být důležitější zase v pozdějším období těchto sdružení. Přitom je třeba brát v úvahu také riziko závislosti těchto iniciativ na veřejné podpoře.

Autoři: Michal Lošťák a Lukáš Zagata (Česká zemědělská univerzita v Praze)